Dejvické divadlo s Elegancí molekuly unikátně v českých a slovenských kinech pouze 7. dubna

Trailer představení ke zhlédnutí zde. 

Seznam kin, kde přímý přenos proběhne, najdete zde.

ELEGANCE MOLEKULY / Petr Zelenka 

Tři molekuly, tři muži s vizí a odvahou riskovat

Režie: Petr Zelenka

Scéna: Nikola Tempír

Kostýmy: Michaela Horáčková Hořejší

Dramaturgie: Olga Šubrtová 

Projekce: Anebo Tou-fu

Předpokládaná délka: 150 minut (včetně jedné přestávky)

Hrají: Ivan Trojan, Veronika Khek Kubařová, Martin Myšička, Zdeňka Žádníková, Pavel Šimčík, Petr Vršek, Vladimír Polívka, Václav Jiráček, Elizaveta Maximová, Lada Jelínková

Jedna z nejúspěšnějších a nejoceňovanějších inscenací na současném repertoáru Dejvického divadla byla oceněná v rámci Cen divadelní kritiky 2018 jako nejlepší poprvé uvedená česká hra roku.

Z chemické laboratoře do lékárny na nejbližším rohu je to často jen pár stovek metrů. Ale molekula léku na téhle cestě projde procesem za stovky milionů dolarů, na kterém se podílejí často tisíce lidí. Tedy ta molekula, která má štěstí a dojde do cíle. Tři takové látky a jejich tři „otce“, z nichž jedním byl i geniální český chemik, profesor Antonín Holý, sleduje divadelní hra ELEGANCE MOLEKULY. Zkoumá vznik a velice dramatický průmyslový vývoj látek z českých chemických laboratoří, které dnes léčí AIDS u více než osmdesáti procent pacientů na celém světě. Otto Wichterle měl svoji slavnou historku o tom, jak na stavebnici Merkur sestrojil přístroj na odstředění prvních kontaktních čoček. Hra Petra Zelenky hledá takový „Merkur“ v životě chemika Antonína Holého. 

Inscenace vznikla s finančním přispěním Nadačního fondu Neuron na podporu vědy.

• Petr Zelenka o tom, proč se rozhodl napsat tuto hru:

„Ačkoliv o chemii téměř nic nevím, začal jsem být na pana profesora Holého hrdý.  Jistěže on a lidé kolem něho měli obrovské štěstí, ale to, co vymysleli a co v praxi tak dobře funguje, je geniální. On a jeho tým vymysleli funkční terminaci řetězení DNA. Byli ve správné době na správném místě a byli připravení. Jejich životní příběh obsáhl zánik bipolárního světa, nástup HIV, ale i vznik gigantické farmaceutické firmy, která se do první světové desítky dostala právě díky těm třem českým molekulám. Začal jsem o tom všem mluvit s kamarády a známými a zjistil, že většina z nich Antonína Holého nezná. Tak jsem se pustil do psaní.“ (Petr Zelenka)

• Ohlasy z tisku:

Návod na událost sezony: Napsat dobrou hru, dobře ji zrežírovat a dobře odehrát. Zní to jednoduše, ale autor musí být Petr Zelenka a mít k Eleganci molekuly soubor Dejvického divadla.

Svůj příběh režíruje Zelenka svižně – dialogy střídají dialogy, jednotlivé linky se až klipovitě přelévají pódiem. Inscenaci zdobí i vydařené projekce, které jen podtrhují chytré a poutavé divadlo.

– Tomáš Šťástka, idnes.cz

V Eleganci molekuly autor důmyslně propojuje dokumentární prvky s fikcí, přehledně si hraje s časovými rovinami, vážnost tématu odlehčuje nenuceným humorem a cynickým úšklebkem. Záměrně se nezříká ani jemného patosu a sentimentu.

– Saša Hrbotický, Aktuálně.cz

Prostor pro katarzi otevírá již paradox Holého nemoci a smrti, on, jehož práce tolika lidem pomohla, může jen nečinně pozorovat úbytek svých sil. Myšička vědcovu potápějící se mysl předvádí až s jakousi dojemnou udiveností, která odmítá realitu. Holého „protihráčem“ je Američan John C. Martin, zapálený biochemik schopný pro výzkum hodně riskovat. Ivan Trojan jej vybavil suchým humorem a nadhledem, ani v mezních situacích neztrácí glanc. Své nadšení, neústupnost i citově zabarvený obdiv k profesoru Holému střídá se samozřejmou lehkostí.

– Jana Machalická, Lidové noviny

Zelenka coby autor neztrácí vtip a ironii a události zhustí tak, že i mnohaleté čekání na výsledky testů nebo shánění investorů pro biofarmaceutickou firmu Gilead Sciences dostanou dramatický spád…. O kráse molekuly mluví (Ivan Trojan v postavě Johna Martina), jako by šlo o antickou sochu, a jeho zaujetí je tak nakažlivé, že mu uvěří dokonce i ti diváci, pro něž byla chemie kdysi utrpením.

– Z. A. Tichý, Česká televize, Art Zóna

Trojanova charismatem obdařená herecká studie přibližuje chemika lidsky solidního a empatického, zároveň ovšem bojovníka, který je schopen riskovat. Při postupu vzhůru se u něj propojuje jistá dávka etického patosu s ekonomickou dravostí. Martin Myšička vykresluje Holého jako chlapíka podivínského i popudlivého, v některých situacích ne stoprocentně spravedlivého (propouští ze svého týmu muže, který byl jako on v KSČ, jen proto, aby v nové politické situaci kolektiv nevykazoval příliš vysoké procento bývalých straníků). Myšičkův výkon je silný zvláště ve finále, kdy si druhdy geniální mozek v tragikomickém telefonátu plete jména svých zahraničních kolegů se jménem svým. 

– Jan Kerbr, Divadelní noviny